1. listopadu 2008 - Halloweenský večer - 1.-2.11.2008

V sobotu jsme se sešli na nádraží v Litvínově. Ze začátku jsme tam byli dva, ale naštěstí se náš počet rozšířil na 7(?) lidí. Při nastupování si Bobr asi neuvědomil, že má v ruce nůž, a tak se nebohá průvodčí trošku polekala. Po zakoupení jízdenky jsme vyrazili do Lomu, kde už na nás čekal Bambus. Ten nás ještě zavedl k němu domů, kde jsme dostali pár větviček na hrob jednoho zesnulého skauta, který se utopil při záchraně člověka.
Konečně jsme vyrazili na hřbitov. Když jsme prošli brankou, Bobr nás zastavil a začal nám vypravovat povídku o Halloweenu. Mně osobně se to moc líbilo...   
Začalo se stmívat a můžu říct, že rozhodně ne pomalu. Došli jsme do jednoho z prázdných koutů hřbitova. Když jsme se koukli přes hřbitovní zeď, všimli jsme si dvou žen, které podle nás kradly jablka na poli. Po chvíli nám došlo, že to nejsou ženy, ale slečny a že ty slečny jsou vlastně Petra s Olčou, které si s kolečkem přijeli pro svá vlastní jablka. Bobřík nakonec Petru ukecal, aby jela s námi do klubovny. Takže si šla sbalit svoje věci. My jsme mezitím začali večerní program. Bobřík nás zrovna pobídnul k tomu, abychom si sedli, ale Liška zarytě stál a snažil se vysvětlit Bobříkovi, že se na nás řítí nějaká paní a že na nás nekouká moc přátelsky. S podezřelým pohledem se nás začala vyptávat co tu děláme. Bobr jí v klidu odpověděl, že si tu jen povídáme. To jí uspokojilo alespoň natolik, že odešla. Teda my jsme si to mysleli do té chvíle než na nás přes zeď začal koukat její manžel. Znovu se tedy Bobřík pustil do vysvětlování, že si tu jen povídáme. Po nějaké době nás teda taky nechal a my jsme se konečně usadili. Bobřík nám ještě povyprávěl nějaké příběhy o dušičkách. Jen tak mezi řečí jsem pronesla větu, které jsem dlouhou dobu litovala - "Já nemám ráda hřbitovy ani ve dne..." načež mě Bobřík určil posílačem (no, lepší slovo jsem nenašla, prostě jsem hlídala čas a po nějaký době, jsem pustila jednoho človíčka vstříc nočnímu hřbitovu) a začala stezka odvahy. Můžu jen říct, že jako naschvál tenhle večer byla všude kolem nás mlha, což hřbitovu dodávalo určitou halloweenskou atmosféru. Postupně jsem tedy poslala všechny děcka, až jsem nakonec zůstala sama. Tak jsem tedy taky vyšla a kochala se blikajícími světýlky kolem mě. Asi po minutě a půl jsem došla do cíle. Byl to pomník onoho skauta. Zapálili jsme tam svíčky, položili smrkový větvičky a šli jsme pryč.
Petra se k nám přidala u brány. Na nádraží jsme došli v domnění, že za čtvrt hoďky pojede vlak. Těch 15 min. jsme vyplnili schovkou. Pak jsme se sešli na nástupišti. Bobr měl pravdu, vlak jel, ale na jinou stranu než jsme potřebovali... Do Litvínova jsme tedy došli pěšky. Tady jsme počkali na přeplněný autobus a jeli až do Janova. V klubovně už seděl Harry, který pro nás rozdělal oheň. To bylo radosti...   
Na programu bylo dlabání dýní, ale ještě předtím než jsme se do téhle prácičky pustili, jsem vysvětlila celovečerní hru, která celovečerní vůbec nebyla (myslím, že byla tak dvouhodinová maximálně) . Tato hra se jmenovala Upír.
Jak čas běžel, dýně začaly vypadat k světu a upírů přibývalo, až nakonec mezi námi nezbyl ani jeden člověk (jak smutné) a tím hra skončila.
Dýně byly konečně hotové. Dali jsme tedy do nich svíčky a zhasli světla. Byl to fakt krásný pohled. Zbytek večera jsme hráli různé hry (např. sumo zápasy na muchlánkách, přesedávačku, apod.). Když už byl čas na spaní, přečetl nám Bobřík pár pověstí o Hagenovi. Někteří usnuli během nich, někomu se tak nepoštěstilo.
Ráno jsme vstali asi v 9 nebo v 10 hodin ráno. Poklidili jsme a jeli jsme domů.
Akce se podle mě moc podařila.
Uhlík

   Zpět na výběr zápisu   

Nadpis         
Čekejte...

Nahlásit chybu