12. července 2008 - Tábor Milevo u Kladrub

Tyhle dva týdny se nedají shrnout do několika vět. Všechny zážitky, pocity a dojmy by se nevešly ani do celé knížky. Zkusím napsat aspoň to, co bylo nejdůležitější a nejlepší.
Odjezd byl v 15:15 z dolního litvínovského nádraží, po několika přestupech jsme se všichni úspěšně dostali na nádraží do Stříbra, odkud jsme pokračovali do lesa, kde jsme měli spát.
Protože ale všude kolem nás zuřila bouřka, Bobr nám sehnal azyl v Kladrubech ve škole. Unavení, ale docela spokojení jsme tam došli, přespali, a ráno vyrazili do tábora.

Všechna zavazadla přijela, rozdělily se stany, vybalilo se... V sobotu večer byl úvod do táborové hry, kterou letos připravovali Popi a Krvinka. Týkala se minulosti Českého národa - doby Temna, poněmčování země a národního obrození.
Stejně tak, jako Věrka žila svůj život napříč touto dobou, my na táboře trávili nádherných 14 dní, vařili, hlídkovali, hráli nejrůznější hry, pracovali, pekli se v initipi, koupali se, a v rámci táborovky plnili stejné úkoly jako Věrka.

Její příběh skončil stavbou Národního divadla a ten náš donesením čtyř kamenů se jmény jednotlivých míst v Čechách ke stožáru (a po přepadu přibyl ještě jeden od skautů ze Zbraslavi).

Za zmínku ještě stojí oddílové vandry 1. a 3. dddílu (což byla novinka, roky předtím žádná taková akce nebyla). Myslím, že vandr si každý oddíl užil po svém a za celý 1.oddíl můžu prohlásit, že jsme si ho užili opravdu moc a moc.
Tábor se chýlí ke konci a nás čeká ještě pár posledních dnů. V jednom z nich byla i táborová hostina (což už nebyla taková novinka), další den byl věnován přípravě ukončujícího a slibového ohně.
Slibovalo letos pět lidí, a protože skautský slib je jedna z největších událostí, na kterou se nikdy nezapomene, myslím, že by stálo za to připomenout jejich jména. Tak teda: Verča, Nelča, Hermiona, Čert a Peter.
Další den jsme zabalili, naložili věci do auta, s různými pocity opustili tábor a odjeli domů.
Nezbývá než připomenout, že žijeme proto, abychom umřeli někdy jindy (a že když se směješ, směje se s tebou celý svět, ale když brečíš, tak brečíš sám).

A zhodnocení tábora? Jak mi napsal jeden kamarád do cancáku, byl to tábor dvou tváří.
Na jednu stranu se tu oddíly mezi sebou rozhádaly tak, že příští rok budou rozdělené tábory, na druhou ale... Tábor je tábor, spousta lidí, spousta zážitků, spousta zábavy.
Zažili jsme hromadu krásných okamžiků, které si většina z nás bude ještě dlouho pamatovat, zase jsme se mezi sebou o něco líp poznali, postavila se lanovka, zdrblo se pár lidí, málem vybouchla kuchyň, přežili jsme i zatěžkávací zkoušku, lávku jsme pak postavili mnohem lepší, nebylo žádné vážnější zranění, vyblbli jsme se při vodních bitvách, táborovka byla skvělá...
Prostě tábor.   
Tak zase za rok!

   Zpět na výběr zápisu   

Nadpis         
Čekejte...

Nahlásit chybu